pondělí 4. srpna 2014

Operní kalendárium na týden 4. srpna – 10. srpna


5. srpna se narodil francouzský skladatel Charles Louis Ambroise Thomas (5. srpna 1811, Mety, Francie – 12. února 1896, Paříž, Francie) byl významný francouzský operní skladatel období romantismu (19. století), jehož nejvíce proslavily jeho opery Mignon (1866) a Hamlet (1868). Psal i komorní hudbu, balety a kantáty.
 
Charles Louis Ambroise Thomas
 

9. srpna 1975 zemřel v Moskvě Dmitrij Dmitrijevič Šostakovič (25. září 1906, Petrohrad – 9. srpna 1975, Moskva) byl ruský skladatel a klavírista, jeden z nejvýznamnějších představitelů hudební moderny 20. století.

Narodil se v Petrohradu. Pocházel ze středostavovské rodiny, jeho otec byl zaměstnán jako fyzik v Ústavu měr a vah, matka byla pianistka. Přestože prokazoval výjimečné hudební nadání již od útlého věku, započal své vzdělání v tomto směru až v devíti letech, kdy se začal učit hře na klavír. V roce 1919 byl přijat na konzervatoř, kde studoval klavír a skladbu.

Konzervatorní studia absolvoval svou 1. symfonií, a ačkoli se poté nějaký čas živil klavírní hrou k němým filmům, již v roce 1926 byla tato skladba provedena Leningradskou filharmonií. Ve stejném roce napsal atonální klavírní sonátu. I v následujícím období let 1927–1929 vytvořil díla avantgardního ražení (např. opera „Nos“ na Gogolovy texty). Současně vystupoval jako klavírní virtuóz a interpret hudby progresivních soudobých skladatelů, např. Sergeje Prokofjeva, Ernesta Křenka, Paula Hindemitha a dalších. Získal též ocenění na soutěži pianistů ve Varšavě.

Počátkem 30. let zkomponoval balety Zlatý věk či Jasný potok a toto období vrcholilo operou „Lady Macbeth Mcenského újezdu“ (1932), jejíž hudba byla následně označena stalinskou kritikou za vulgárně naturalistickou. Proto nemohla být až do roku 1961 provedena ani následující 4. symfonie.

Po vpádu nacistických vojsk Šostakovič napsal 7. symfonii, věnovanou městu Leningrad. Její slavnostní premiéra proběhla 29. března 1942 v Moskvě. Od roku 1943 Šostakovič žil v Moskvě a stal se profesorem na konzervatoři. V jeho tvorbě se výrazně odrazily tragické válečné události (8. symfonie, 9. symfonie, houslový koncert a moll aj.). V únoru 1948 bylo Šostakovičovo dílo podrobeno stranické kritice a obviněno z formalismu, na což skladatel reagoval zjednodušením struktury svých skladeb (Setkání na Labi, oratorium Píseň o lesích aj.).
Na své vrcholné skladby opět navázal sérií poválečných symfonií, z nichž vyniká zejména 10., 13. a 14. symfonie. Z ostatních děl zaujímají dále důležité místo v jeho tvorbě např. písňové cykly Z židovské lidové poezie (1948), Satiry (1960), Suita na slova Michelangelova (1974) či Sonáta pro violu a klavír, napsaná v posledním roce skladatelova života (1975).

 

55 let uplyne 9. srpna od úmrtí českého hudebního skladatele Emila Františka Buriana. (11. června 1904, Plzeň – 9. srpna 1959, Praha) byl český básník, publicista, zpěvák, herec, hudebník, hudební skladatel, dramaturg, dramatik a význačný režisér.

Emil František Burian
Opery Emila Františka Buriana:

Alladina a Palomid (1923),
Před slunce východem (1925),
Bubu z Montparnassu (1927),
Mistr Ipokras, mastičkář drkolenský (1928),
Maryša (1940),
Císařovy nové šaty (1947),
Opera z pouti (1955),
Račte odpustit (1956),
Evžen Oněgin (1957), melodrama.





Žádné komentáře:

Okomentovat