Jak prodat koncert aneb paní Jarmila obchodnicí. První díl.

Můj největší koníček je opera, ale to už víte. Živí mě, ale něco úplně jiného. Školím. Nejraději školím prodejní dovednosti a řešení stížností. Zrovna dnes jsem měl na školení větší skupinu, která prahla po vědění jak správně zaujmout klienta svým produktem, jak ho omámit výhodami a přínosem svého zboží, jak klienta zaujmout správnou prezentací. Účastníci školení byli překvapeni, jakých chyb se mohou dopustit v rámci prodejního rozhovoru, velmi pečlivě si zapisovali všechna moudra, aby se stali co nejlepšími obchodníky a klienti, kteří si od nich koupili hodnotné publikace, byli maximálně spokojeni. Já občas přemýšlím nad tím, jak se má správně prodat takový zpěvák, hudebník nebo skupina hudebníků ředitelům festivalů, kulturních domů, kulturním referentů a jiným zodpovědným osobám, které určují kdo, kdy, kde a za kolik bude účinkovat. A vlastně to není nic složitého, takže jak na to?

Vytvoříme si nyní modelovou situaci. Dejme tomu, že tu máme velmi talentovanou a uznávanou umělkyni, třeba by mohla být tanečnicí, pozounistkou, bubenicí, dirigentkou nebo klidně korepetitorkou. Já dám přednost korepetitorce, ale umím si představit, že takto by mohla postupovat klidně i nějaká dirigentka nebo sbormistryně… Dobrá, máme tedy uznávanou korepetitorku, která dejme tomu dlouhá léta korepetovala operetu, a tudíž zná a kamarádí se s celou řadou zpěváků a zpěvaček. Společně dají dohromady nějaký ten koncertní pořad, aby mohli vyrážet za publikem do různých sálů, divadel, lázní, kulturních domů a jiných stánků umění. Naše talentovaná a uznávaná korepetitorka z operety se stane vedoucí skupiny, v dnešní řeči je obchodní manažerkou a má koncert prodat.

Naše manažerka, talentovaná a uznávaná korepetitorka z operety si určí jako cíl, prodat koncert třeba do lázní. Volí menší lázně a za celou skupinu se obětuje a na tři týdny, se na konci sezony nechá svým lékařem do lázní poslat. V lázních je zapotřebí nejprve důkladně zmapovat terén, věkové rozložení pacientů (omlouvám se, dnes se říká klientů), a důležité je zjistit zda mají lázně kulturního referenta a jakému žánru fandí. A máme tu další velmi důležitou osobu a to je kulturní referent, s ním budeme jednat a jeho máme přesvědčit, že náš koncert do lázeňského sálu patří a že pokud váš koncert nekoupí tak vlastně připraví klienty o nejexcelentnější zážitek jejich lázeňského života. Dejme tomu, že náš kulturní referent je velmi sympatický, přitažlivý mladý muž ve věku kristových let a má rád třeba operu.

A jdeme do prodeje.

Jednání první „Vztah s klientem“

Ano, je zapotřebí nejprve navázat s klientem vztah a proto se naše manažerka, talentovaná a uznávaná korepetitorka operety jednoho regionálního divadla, takhle jednou po obědě posadí v parku na lavičku, z tašky vytáhne pletení, zahájí tvorbu svetru a zároveň čeká, až kolem projde kulturní referent. Přátelé pokud neumíte plést svetry, zkuste zvolit jinou, stejně nenápadnou činnost, kterou budete maskovat to, že sledujete kulturního referenta (nedoporučuji noviny s prostřiženým průzorem, budete nápadní). Naše manažerka, telento… pojďme dát naší hlavní postavě jméno ať je to kratší, mohla by se klidně jmenovat Zuzana, Hana, Jarmila, Magda, Alena nebo Dagmar, tak třeba to bude paní Jarmila.

Nuže, paní Jarmila rychle kmitá pletacími jehlicemi, hladce, obrace, nahodit, přehodit, hladce a zpoza brýlí stále mapuje terén, ví totiž, že touto dobou chodí kulturní referent kontrolovat nástěnky a stav plakátů. Ha již se blíží. Paní Jarmila zpomalí, jinak zběsilé tempo pletení, a když se blíží kulturní referent, upustí klubíčko na zem a s jemným úlekem zavolá na kulturního referenta „Je, pane referente, byl byste tak laskav a podal mně to náhle a nečekaně spadlé klubíčko?“ a mile se pousměje. Samozřejmě je sympatický, mladý, přitažlivý kulturní referent hodně, ale hodně galantní a vstřícný a laskavý a klubíčko paní Jarmile podá, netušíc, že ji skočil na udičku. „Tedy pane referente, musím Vás pochválit, jaké tady máte krásné programy, to už se dnes moc nevidí, taková pestrá dramaturgie, opereta, opera, muzikál, dechovka.“ Paní Jarmila zahájila nenucenou lehce manipulativní, ego šimrající konverzaci a pokračovala. „Posaďte se tady na chvilinku u mě, já mám takový zájem o zítřejší koncert, ale ráda bych věděla, z jakých operet budou zítra ti umělci zpívat árie?“  Přátelé, lichocení a projevení zájmu jsou velmi oblíbené praktiky mezi prodejci, a když to nepřeženete tak máte první plusové body. Paní Jarmila boduje a mladý, sympati… pro zkrácení si pojďme pojmenovat i referenta, jistě je tu v nabídce mnoho krásných jmen: Otakar, Jaromír, Aleš, Helmut, Waldemard, Augustýn a mnoho dalších. Já volím Aleše, je to krátké jméno. Referent Aleš je polichocen a vypráví o zítřejším koncertu. Paní Jarmila pozorně naslouchá a zjišťuje, že Aleš má rád zpěv, nejraději operní a operetní. Naslouchání je nesmírně důležité, máte možnost získat mnoho cenných informací o klientovi.  Hned po tom, co Aleš vypovídá paní Jarmile vše o zítřejším koncertě, přichází první drobný úder naší manažerky v podobě přiznání se „Tak víte co pane kulturní, já jsem totiž korepetitorka v jednom krásném regionálním divadle na Moravě a tak tomu rozumím a těším se na zítra.“ Všimněte si, že paní Jarmila na to jde fikaně, zatím žádný prodej koncertu a to je dobře, často si zavřeme dveře do prodeje tím, že začneme prodávat příliš brzo. Paní Jarmila na to jde jinak „Pane kulturní, proto jsem Vás zastavila, já bych potřebovala trénovat a jediný klavír je ten v sále, mohla bych si ráno přijít zacvičit, moc, opravdu moc mně to pomůže, mám po skončení lázní velký recitál s náročným operetně operním repertoárem, byla bych Vám nesmírně zavázána, pokud bych mohla použít zdejší klavír.“ Tak přátelé, tomuto neodolá žádný kulturní, ani Aleš není výjimka a paní Jarmila může zítra přijít do koncertního sálu a vesele zkoušet.

 
Jednání druhé „Prezentace plná výhod“

Mezi jednáními si dáme pauzu… pokračování příště.

Jak rozhodně (ne)poslouchat operu!

Občas se nedá nic dělat a i já musím vytáhnout ze skříně žehličku a zaujmout místo před žehlicím prknem. Rozhodl jsem se, že dnešní žehlení si zpříjemním poslechem nějaké mé, obzvláště, oblíbené opery. Prošel jsem řadu svých CD, ale nevybral jsem si, všechno už to mám obehrané a s DVD to dopadlo obdobně. Napadla mě ovšem spásná myšlenka, mám přece novou televizi, která je nějak smart, tak mně jistě vykouzlí operní produkci. Vyhledal jsem na internetu hudební kanál a Jů tam je oper a operních recitálů. K žehlení jsem si vybral jakýsi koncert „Dresden Opera Night“ z roku 1998. Říkal jsem si, že pel mel árií a zpěváků bude k žehlení naprosto ideální.

 

První přišla na řadu moje bílá košile, žehlička hladce klouzala po bavlně stejně jako smyčce po strunách houslí v předehře k operetě Netopýr. Víte co, já to zkrátím. Agnes Baltsa může za propálenou košili, Neil Shicoff a jeho Cavaradosi značně prodloužili mé utrpení při žehlení (já jsem až při potlesku zjistil, že držím žehličku ve vzduchu a němě zírám). Když zpíval Kurt Rydl píseň z muzikálu Šumař na střeše, tak už jsem seděl v křesle a k orchestru se přidávala moje žehlička nečekanými výboji páry, jé Éva Marton, aha Anna Tomowa-Sintow, tý jo Lehárova Vijla a Deborah Sasson. Když koncert skončil, žehlička už svítila červeně, došla voda a tak jsem ji vypnul a vrátil jsem se před televizi, hudební kanál, ta potvora jedna proradná, mně totiž hned nabídl další záznamy a mezi nimi byla i árie Rusalky v podání Natalie Romanové, wau krása, aha a ještě i její Desdemona, jů Tatiana Troyanos, aja jaj Edita Gruberová, jupí Lucia Popp jako Královna noci, ach ach… jeden poklad za druhým.

Zítra jdu do práce v tričku a teplácích. A k druhému kolu žehlení si pustím dechovku.

Agnes Baltsa

Deborah Sasson

Éva Marton

Anna Tomowa-Sintow

Rekord v běhu na podpatcích.

„Alibabo, kolik máme hodin?“

„Je přesně 18 hodin a 53 minut.“ promtně jsem odpověděl, netušíc, že už tolik pokročil čas a v mém výrazu se dalo zřejmě vyčíst něco jako, to nemáme šanci doběhnout do divadla před začátkem představení.

„Tak to je akorát. Přijdeme do hlediště stejně s dirigentem.“ pravila absolutně klidným hlasem paní Jarmila, nazula boty na vysokém podpatku a vystřelila jako raketa. To byla taková závratná rychlost, že si to nikdo nedokážete představit. Nejprve jsme absolvovali předlouhé schodiště ve starém domě v centru města, pak následovalo několik metrů překážkového běhu mezi tramvajovými ostrůvky, trochu slalomu mezi troubícími auty, náhlý vpád zadním vchodem do divadla, úprkem jsme se prodrali dvoranou, rychle proklouzli podél jeviště, kde už byli připravení účinkující (samozřejmě je paní Jarmila stihla cestou všechny pozdravit, pokopat pro štěstí), následně nás čekala cesta do hlediště (naštěstí jsme seděli v přízemí a až vzadu), dosedli jsme a hlediště se roztleskalo, neboť přicházel dirigent.

 

„No co jsem říkala,“ pravila Jarmila s úsměvem na rtu, „jdeme s dirigentem.“ a zpoza brýlí na mě mrkla. Než se v hledišti setmělo, ještě mně stihla říct několik důležitých informací, například že bude druhý den k obědu kedlubnové zelí (jo a to byla mimochodem dobrota). Nebudu vám nic nalhávat, já nebyl zvyklý na takovéto vražedné tempo, z bytu do hlediště to byly určitě minimálně dva kilometry. Když dal dirigent nástup, tak moje plíce teprve klepaly na dveře od divadla, takže předehru neslyšely a já vlastně ani nevím co se cca prvních 15 minut dělo na jevišti, protože jsem se snažil popadnout dech a zklidnit srdeční tep.

 

V onen večer byl jistě překonán světový rekord v běhu do divadla na vysokých podpatcích. A na co jsme to běželi a kdo je paní Jarmila?

 

Představení se konalo 8. února 2002, v Moravském divadle v Olomouci. Onen památný večer hráli operu W. A. Mozarta, Don Giovanni. Ač jsem prvních pár minut popadal dech a myslel, že představení nezvládnu vyčerpáním dokoukat, mohu dnes s odstupem času říct, že to byla inscenace mimořádně pěkná a v krásném obsazení. Magda Málková jako Donna Anna, Lea Vítková jako Donna Elvíra, Petr Špaček jako Don Giovanni, ale především báječný basista Pavel Stejskal jako Leporello. Byl to krásný zážitek a moje první návštěva Moravského divadla v Olomouci. Do té doby jsem vlastně regionální operní scénu nenavštívil a o to větším překvapením pro mě bylo, jaké krásné hlasy zněly z jeviště, jak dobře hrál orchestr, jaká byla skvělá režie a kostýmy a všechno. V té době byl šéfem opery a operety Mgr. Václav Málek a všechny inscenace, které jsem za jeho působení ve funkci viděl, byly na velmi vysoké úrovni. Od té doby nedám dopustit na operu v Olomouci a určitě zde ještě nějaká jejich představení nebo moje oblíbené zpěváky a hlavně zpěvačky zmíním.

A kdo je paní Jarmila? Zasvěcení již vědí.

Jarmila Cásková - Malendová (1935 - 2008)

 

 

Byla to nádherná bytost, významná osobnost Olomouce a především výborná korepetitorka olomoucké operety, dlouholetá organizátorka koncertů v Muzeu umění v Olomouci. A já si dovolím podotknout, že byla mimo jiné i báječnou hostitelkou, fantastickou kuchařkou a rekordmankou v běhu na podpatcích.

V letošním roce by se paní Jarmila dožila 80 let.

Doufám, že se na mě nebudete zlobit, když v několika příspěvcích zavzpomínám na ty nejúsměvnější zážitky při cestách za operou, které jsme společně podnikli a že jich bylo hodně.

Závan opery na cyklo výletě.

Protože bylo dnes krásné počasí, sluníčko svítilo a divadelní sezona ještě nezačala, tak jsem s přáteli z uskupení Styloví dobrodruzi (jsem stylový tak jsem také člen) uskutečnili cyklistický výlet po okolí Pardubic. Nebojte se milci opery, nebudu zde popisovat moje neoperní řádění na kole, to se můžete dočíst na blogu Stylových dobrodruhů. Určitě si tedy nyní říkáte, proč zde Alibaba zmiňuje svůj dnešní sportovně – hrdinský výkon? Vysvětlení je velmi prosté. Nečekaně jsme potkali závan opery. Cestou k zámku Hrádek u Nechanic jsme projížděli, v děsivě ukrutně velké rychlosti obcí Osice. Ano, rodiště skladatele Františka Škroupa. Nejprve jsme potkali pomník se sochou, velmi krásné a upravené, pak jsme potkali školu s názvem skladatele a následně přišlo děsivé zklamání, projížděli jsme kolem rodného domu Františka Škroupa. Pravda, nejsem si jistý, zda mohu použít slovo dům, lépe by bylo, pozůstatek rodného domu v neutěšeném stavu. Přátelé, ta budova je deset minut před spadnutím (tak asi přeháním, nejsem statik, ale vypadá hrozně). Pochopil bych, kdyby to byl rodný dům neznámého úředníka nebo někoho podobného, ale v tom domě se narodil skladatel, který nám dal hymnu a mnoho dalších krásných skladeb! Já jsem se zastyděl jak se chováme k naší hudební historii. Zapátrám zda se něco s domem bude dít a budu informovat.

 

František Jan Škroup se narodil 3. června 1801 v Osicích a zemřel 7. února 1862 v Rotterdamu, (Nizozemsko). 

Prosím, dočká se František Škroup opravy svého rodného domu? Jistě by si to zasloužil!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

PS: přikládám foto, že jsem skutečně řádil na kole J

 

Málem mě ranila mrtvice :-)

 

Včera večer jsem nahlédl do programu Národního divadla v Praze, abych věděl, na co bych se mohl v září vydat. Když už jsem byl na stránkách ND, tak jsem se podíval i na připravované premiéry. Málem mě, přátelé, ranila mrtvice. Na repertoáru bude Jolanta! Kdybych byl Američan, tak bych napsal wau. Velmi, ale opravdu velmi mne to potěšilo. Poslední Čajkovského opera o slepé princezně je moje oblíbená a již jsem ji z nahrávek slyšel mnohokrát, naposledy včera večer s Annou Netrebko v hlavní roli. Samo sebou, že mně okamžitě napadla otázka, kdo bude zpívat hlavní roli, i když v duchu mně to bylo jasné, v Čechách máme jen jednu jedinou Jolantu a trefil jsem se. Myslím, že vedení divadla nasadilo na repertoár Jolantu právě z toho důvodu, že pro Danu Burešovou to bude další parádní role a navíc má pro tuto postavu pěvecké i herecké dispozice. Hm škoda, že hraběte Vaudémonta nezpívá Pavel Černoch, je v té roli naprosto dokonalý, viděl jsem záznam Jolanty z Teatro Real Madrid a byl tam skvělý. Tak věřím, že i pánové v obsazení Národního divadla (Kostadin Andreev, Aljaž Farasin) budou dobří. Jolanta má také alternaci, Veronika Dzhioeva, vůbec neznám (v Moskvě zpívala velké role, Liu, Gorislavu, Mimi), ale stejně chci vidět paní Burešovou. Další role jsou obsazené taktéž některými divy a divami, které já moc rád, tak třeba Vladimír Chmelo v roli Ibn Hakia, Václava Krejčí Housková bude zpívat Lauru a mnozí dalších. K hudebnímu nastudování se do Prahy vrací britský dirigent Jan Latham-Koenig. Překvapením pro mě je jméno režiséra Dominika Beneše, je to prý velký talent na poli české operní režie, alespoň tak to píšou na stránkách ND. Já toho rejžu neznám, je vidět, že jsem na rok vypadl z operního vlaku.

 

Dana Burešová

 

Premiéra bude 22. října 2015 v historické budově Národního divadla. Jo a jedná se o první uvedení této opery v Národním divadle, fakt wau.

PS: v jednom večeru se s Jolantou bude hrát i Stravinského opera Slavík. Kdo půjde se mnou?

Alibaba je zpět :-)

Operomilní přátelé, Alibaba je zpět J měl jsem delší pauzu, která nebyla způsobena nedostatkem operních představení, nahrávek, operních divů a div, ale fatálním nedostatkem času L To se výrazně projevilo i v četnosti návštěv operních představení v předešlé sezoně. Hrůza, byl jsem v divadle na opeře jen třikrát (Věc Makropulos a Jenůfa - obě inscenace jsem viděl v rámci Janáčkova festivalu v Brně a Nová země Aloise Háby v ND Praha). Věřím, že v nastávající sezoně se vylepší skóre představení a četnost mých příspěvků zde. Mám vytvořený seznam představení, která chci v příští sezóně vidět a psát o nich. Na prvním místě je inscenace opery Tosca v Brně, o které jsem toho už hodně slyšel a dokonce jsem ji i málem viděl. Chtěli jsme jít na poslední reprízu v sezóně. Moje oblíbená dirigentka ZKP se ujala začátkem června honby za vstupenkami, ale nikdo z nás si nevšiml, že je to představení v Litomyšli a už dávno vyprodané. Ajaj, právě jsem se dočetl, že Brňáci ruší všechna představení v září (tedy i Toscu) a zahájí sezonu v Janáčkově divadle až v říjnu! Já snad budu muset v září do Prahy na něco jiného? Copak asi hraje Olomouc? Já chtěl Toscu!

Kdyby vás náhodou zajímalo, co mě zaměstnalo natolik, že jsem na celý rok vypadl z operní hry, tak přikládám fotografie, ale pozor, operomilní mohou dostat kulturní šok J

 

O loňských prázdninách odjel Alibaba se spřízněným blogem Styloví dobrodruzi do Těrchové a smetla nás tam velká voda. Doteď z toho mám mírně traumatizující stavy. Odborníci radí, vystavovat se podobným situacím a tím se prý má psychika srovná. Proto mám v plánu navštívit některé představení Rusalky, Labutího jezera a především musím vidět Čertovu stěnu.

 



Taky jsem se vydal na dráhu horolezce J

 

 Vysokohorská turistika a opět Styloví dobrodruzi J No nevypadá to jako scéna z Rusalky?

Já jsem začal tak moc sportovat?

 

Taky jsem začal s výchovou nového člena domácnosti (Sněhule Verdiová)



 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

A v neposlední řadě jsem rekonstruoval byt, to bylo velmi náročné. Ale pozor mám v koupelně nádhernou hudební mozaiku od studia MOYA. Mrkněte vpravo na odkaz J

 

A nyní už jsem připraven vyrazit za operními zážitky J Hurá…