Rekord v běhu na podpatcích.

„Alibabo, kolik máme hodin?“

„Je přesně 18 hodin a 53 minut.“ promtně jsem odpověděl, netušíc, že už tolik pokročil čas a v mém výrazu se dalo zřejmě vyčíst něco jako, to nemáme šanci doběhnout do divadla před začátkem představení.

„Tak to je akorát. Přijdeme do hlediště stejně s dirigentem.“ pravila absolutně klidným hlasem paní Jarmila, nazula boty na vysokém podpatku a vystřelila jako raketa. To byla taková závratná rychlost, že si to nikdo nedokážete představit. Nejprve jsme absolvovali předlouhé schodiště ve starém domě v centru města, pak následovalo několik metrů překážkového běhu mezi tramvajovými ostrůvky, trochu slalomu mezi troubícími auty, náhlý vpád zadním vchodem do divadla, úprkem jsme se prodrali dvoranou, rychle proklouzli podél jeviště, kde už byli připravení účinkující (samozřejmě je paní Jarmila stihla cestou všechny pozdravit, pokopat pro štěstí), následně nás čekala cesta do hlediště (naštěstí jsme seděli v přízemí a až vzadu), dosedli jsme a hlediště se roztleskalo, neboť přicházel dirigent.

 

„No co jsem říkala,“ pravila Jarmila s úsměvem na rtu, „jdeme s dirigentem.“ a zpoza brýlí na mě mrkla. Než se v hledišti setmělo, ještě mně stihla říct několik důležitých informací, například že bude druhý den k obědu kedlubnové zelí (jo a to byla mimochodem dobrota). Nebudu vám nic nalhávat, já nebyl zvyklý na takovéto vražedné tempo, z bytu do hlediště to byly určitě minimálně dva kilometry. Když dal dirigent nástup, tak moje plíce teprve klepaly na dveře od divadla, takže předehru neslyšely a já vlastně ani nevím co se cca prvních 15 minut dělo na jevišti, protože jsem se snažil popadnout dech a zklidnit srdeční tep.

 

V onen večer byl jistě překonán světový rekord v běhu do divadla na vysokých podpatcích. A na co jsme to běželi a kdo je paní Jarmila?

 

Představení se konalo 8. února 2002, v Moravském divadle v Olomouci. Onen památný večer hráli operu W. A. Mozarta, Don Giovanni. Ač jsem prvních pár minut popadal dech a myslel, že představení nezvládnu vyčerpáním dokoukat, mohu dnes s odstupem času říct, že to byla inscenace mimořádně pěkná a v krásném obsazení. Magda Málková jako Donna Anna, Lea Vítková jako Donna Elvíra, Petr Špaček jako Don Giovanni, ale především báječný basista Pavel Stejskal jako Leporello. Byl to krásný zážitek a moje první návštěva Moravského divadla v Olomouci. Do té doby jsem vlastně regionální operní scénu nenavštívil a o to větším překvapením pro mě bylo, jaké krásné hlasy zněly z jeviště, jak dobře hrál orchestr, jaká byla skvělá režie a kostýmy a všechno. V té době byl šéfem opery a operety Mgr. Václav Málek a všechny inscenace, které jsem za jeho působení ve funkci viděl, byly na velmi vysoké úrovni. Od té doby nedám dopustit na operu v Olomouci a určitě zde ještě nějaká jejich představení nebo moje oblíbené zpěváky a hlavně zpěvačky zmíním.

A kdo je paní Jarmila? Zasvěcení již vědí.

Jarmila Cásková - Malendová (1935 - 2008)

 

 

Byla to nádherná bytost, významná osobnost Olomouce a především výborná korepetitorka olomoucké operety, dlouholetá organizátorka koncertů v Muzeu umění v Olomouci. A já si dovolím podotknout, že byla mimo jiné i báječnou hostitelkou, fantastickou kuchařkou a rekordmankou v běhu na podpatcích.

V letošním roce by se paní Jarmila dožila 80 let.

Doufám, že se na mě nebudete zlobit, když v několika příspěvcích zavzpomínám na ty nejúsměvnější zážitky při cestách za operou, které jsme společně podnikli a že jich bylo hodně.

Závan opery na cyklo výletě.

Protože bylo dnes krásné počasí, sluníčko svítilo a divadelní sezona ještě nezačala, tak jsem s přáteli z uskupení Styloví dobrodruzi (jsem stylový tak jsem také člen) uskutečnili cyklistický výlet po okolí Pardubic. Nebojte se milci opery, nebudu zde popisovat moje neoperní řádění na kole, to se můžete dočíst na blogu Stylových dobrodruhů. Určitě si tedy nyní říkáte, proč zde Alibaba zmiňuje svůj dnešní sportovně – hrdinský výkon? Vysvětlení je velmi prosté. Nečekaně jsme potkali závan opery. Cestou k zámku Hrádek u Nechanic jsme projížděli, v děsivě ukrutně velké rychlosti obcí Osice. Ano, rodiště skladatele Františka Škroupa. Nejprve jsme potkali pomník se sochou, velmi krásné a upravené, pak jsme potkali školu s názvem skladatele a následně přišlo děsivé zklamání, projížděli jsme kolem rodného domu Františka Škroupa. Pravda, nejsem si jistý, zda mohu použít slovo dům, lépe by bylo, pozůstatek rodného domu v neutěšeném stavu. Přátelé, ta budova je deset minut před spadnutím (tak asi přeháním, nejsem statik, ale vypadá hrozně). Pochopil bych, kdyby to byl rodný dům neznámého úředníka nebo někoho podobného, ale v tom domě se narodil skladatel, který nám dal hymnu a mnoho dalších krásných skladeb! Já jsem se zastyděl jak se chováme k naší hudební historii. Zapátrám zda se něco s domem bude dít a budu informovat.

 

František Jan Škroup se narodil 3. června 1801 v Osicích a zemřel 7. února 1862 v Rotterdamu, (Nizozemsko). 

Prosím, dočká se František Škroup opravy svého rodného domu? Jistě by si to zasloužil!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

PS: přikládám foto, že jsem skutečně řádil na kole J

 

Málem mě ranila mrtvice :-)

 

Včera večer jsem nahlédl do programu Národního divadla v Praze, abych věděl, na co bych se mohl v září vydat. Když už jsem byl na stránkách ND, tak jsem se podíval i na připravované premiéry. Málem mě, přátelé, ranila mrtvice. Na repertoáru bude Jolanta! Kdybych byl Američan, tak bych napsal wau. Velmi, ale opravdu velmi mne to potěšilo. Poslední Čajkovského opera o slepé princezně je moje oblíbená a již jsem ji z nahrávek slyšel mnohokrát, naposledy včera večer s Annou Netrebko v hlavní roli. Samo sebou, že mně okamžitě napadla otázka, kdo bude zpívat hlavní roli, i když v duchu mně to bylo jasné, v Čechách máme jen jednu jedinou Jolantu a trefil jsem se. Myslím, že vedení divadla nasadilo na repertoár Jolantu právě z toho důvodu, že pro Danu Burešovou to bude další parádní role a navíc má pro tuto postavu pěvecké i herecké dispozice. Hm škoda, že hraběte Vaudémonta nezpívá Pavel Černoch, je v té roli naprosto dokonalý, viděl jsem záznam Jolanty z Teatro Real Madrid a byl tam skvělý. Tak věřím, že i pánové v obsazení Národního divadla (Kostadin Andreev, Aljaž Farasin) budou dobří. Jolanta má také alternaci, Veronika Dzhioeva, vůbec neznám (v Moskvě zpívala velké role, Liu, Gorislavu, Mimi), ale stejně chci vidět paní Burešovou. Další role jsou obsazené taktéž některými divy a divami, které já moc rád, tak třeba Vladimír Chmelo v roli Ibn Hakia, Václava Krejčí Housková bude zpívat Lauru a mnozí dalších. K hudebnímu nastudování se do Prahy vrací britský dirigent Jan Latham-Koenig. Překvapením pro mě je jméno režiséra Dominika Beneše, je to prý velký talent na poli české operní režie, alespoň tak to píšou na stránkách ND. Já toho rejžu neznám, je vidět, že jsem na rok vypadl z operního vlaku.

 

Dana Burešová

 

Premiéra bude 22. října 2015 v historické budově Národního divadla. Jo a jedná se o první uvedení této opery v Národním divadle, fakt wau.

PS: v jednom večeru se s Jolantou bude hrát i Stravinského opera Slavík. Kdo půjde se mnou?

Alibaba je zpět :-)

Operomilní přátelé, Alibaba je zpět J měl jsem delší pauzu, která nebyla způsobena nedostatkem operních představení, nahrávek, operních divů a div, ale fatálním nedostatkem času L To se výrazně projevilo i v četnosti návštěv operních představení v předešlé sezoně. Hrůza, byl jsem v divadle na opeře jen třikrát (Věc Makropulos a Jenůfa - obě inscenace jsem viděl v rámci Janáčkova festivalu v Brně a Nová země Aloise Háby v ND Praha). Věřím, že v nastávající sezoně se vylepší skóre představení a četnost mých příspěvků zde. Mám vytvořený seznam představení, která chci v příští sezóně vidět a psát o nich. Na prvním místě je inscenace opery Tosca v Brně, o které jsem toho už hodně slyšel a dokonce jsem ji i málem viděl. Chtěli jsme jít na poslední reprízu v sezóně. Moje oblíbená dirigentka ZKP se ujala začátkem června honby za vstupenkami, ale nikdo z nás si nevšiml, že je to představení v Litomyšli a už dávno vyprodané. Ajaj, právě jsem se dočetl, že Brňáci ruší všechna představení v září (tedy i Toscu) a zahájí sezonu v Janáčkově divadle až v říjnu! Já snad budu muset v září do Prahy na něco jiného? Copak asi hraje Olomouc? Já chtěl Toscu!

Kdyby vás náhodou zajímalo, co mě zaměstnalo natolik, že jsem na celý rok vypadl z operní hry, tak přikládám fotografie, ale pozor, operomilní mohou dostat kulturní šok J

 

O loňských prázdninách odjel Alibaba se spřízněným blogem Styloví dobrodruzi do Těrchové a smetla nás tam velká voda. Doteď z toho mám mírně traumatizující stavy. Odborníci radí, vystavovat se podobným situacím a tím se prý má psychika srovná. Proto mám v plánu navštívit některé představení Rusalky, Labutího jezera a především musím vidět Čertovu stěnu.

 



Taky jsem se vydal na dráhu horolezce J

 

 Vysokohorská turistika a opět Styloví dobrodruzi J No nevypadá to jako scéna z Rusalky?

Já jsem začal tak moc sportovat?

 

Taky jsem začal s výchovou nového člena domácnosti (Sněhule Verdiová)



 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

A v neposlední řadě jsem rekonstruoval byt, to bylo velmi náročné. Ale pozor mám v koupelně nádhernou hudební mozaiku od studia MOYA. Mrkněte vpravo na odkaz J

 

A nyní už jsem připraven vyrazit za operními zážitky J Hurá…