Alibabova operní bilance č. 4

Petr Iljič Čajkovskij

Piková dáma

(ND Praha)

Olexander Beň, Lenka Šmídová

Moje první seznámení s ruskou klasikou na poli operním. Znal jsem do té doby jen Puškinovu povídku, od Čajkovského jsem slyšel jen pár drobných skladeb a sem tam jsem zaslechl nějakou árii, ale celou operu jsem neviděl, neslyšel. Usedl jsem do první řady Národního divadla (tuto hloupost jsem udělal jen jedinkrát) a očekával hluboký operní zážitek. První zážitek byl příchod dirigenta, já jsem seděl za ním a přes jeho skoro afro účes jsem neviděl (B. Kulínský, ano právě ten), tak jsem byl celou dobu mírně vychýlený vpravo a čekal jsem, až se otevře opona.

Roman Janál, Jiřina Marková-Krystlíková

Supercalifragilisticexpialidocious zážitek to byl, jak by řekla Marry Poppins, kdyby tam tehdy seděla se mnou. Tak ona ta paní, ke které jsem se celou dobu tak nakláněl, a která si myslela, že k ní cítím nějakou náklonnost, vypadala tak trochu jako Marry Poppins, ale už v důchodovém věku. To chodí na operu jen důchodci a já? Naprosto dokonalá jednoduchá scéna Stanislava Morozova, prvotřídní kostýmy Marija Danilova a dokonalá režie Venjamina Smechova, od té doby jsem lepší Pikovou dámu neviděl. O poslouchání mluvit nebudu, protože na poslech jsem zažil mnohem lepší Pikové dámy, ale nechci být kritický, v Praze hostoval vynikající Heřman, sólista Mariinského divadla v Petrohradu, Sergej Ljadov a ten tedy hrdinně hrál a zpíval a byl slyšet i v momentech, kdy orchestr burácel fakt na plno. Jinak kostýmy, ty byly opravdu moc pěkné.



Sergej Ljadov

A taky jsem se poprvé v opeře lekl (kdyby měla Marry Poppins, co seděla vedle mě, v rukou popcorn, tak by nakrmila celý orchestr, jak jsem sebou cuknul), bylo to ve třetím jednání, když se Heřmanovi objeví mrtvá Hraběnka (Marta Beňačková), to bylo tak efektní a tak strašidelné, wau.

 

 

 

 

Od té doby jsem viděl na DVD a slyšel na CD mnoho Pikových dam, zatím nejlepší je pro mě nahrávka z Mariinského divadla v Petrohradu s Grigorianem, Guleginou, Leiferkusem, Gersalovem, Borodinou a Filatovou, které řídí Gergiev (orchestr Mariinského divadla hraje tak báječně, to je zvuk, jenom ta předehra je úplně na počůrání a to ostatní, lahoda.)



 

Těším se, jak bude jednou tuto nádhernou operu dirigovat moje ze všech nejoblíbenější dirigentka Zuzana Kadlčíková-Pirnerová, která rozhodně nemá na hlavě afro.

 

 

Obsazení, které jsem viděl v Národním divadle 25. března 1999:

Heřman ................Sergej Ljadov

Olexander Beň, Anda-Louise Bogza

Hrabě Tomskij .....Jurij Gorbunov

Kníže Jeleckij .......Olexander Beň

Čekalinskij ............Vladimír Okénko

Surin .....................Zdeněk Harvánek

Hraběnka ..............Marta Beňačková

 

 

Líza .......................Jiřina Marková-Krystlíková (a tak jsem si přál slyšet Andu-Louisu Bogzu)

Pavlína ..................Jana Tetourová

a další…

Fotografie jsou z archivu Národního divadla Praha.