Alice in bed

Onehdá jsem se trochu rozepsal na téma vzkříšení dramaturgie našich operních domů a o tom, že se hraje jen Verdi, Puccini a podobně a že jenom Brno je odvážné. Tak jsem sebral odvahu i já a zajel jsem si do brněnské Reduty na operní thriller Alice in bed, který vznikl na motivy Alenky v říši divů.





Moderní opera nebo jak píší v programu, vokálně-instrumentální skladba pro šest hlasů, dětský hlas a tanečníka, měla světovou premiéru 7. května 2014 a já jsem navštívil reprízu 24. května 2014.

Opera vypráví příběh Alice, úspěšné designérce počítačových her, která je nejen umělecky, ale i osobnostně rozpolcenou bytostí. Jedna polovina jejího Já touží po úspěchu a penězích (není to náhodou většina našich managerů) a druhé Já se snaží nepropadat tlakům komerce a snaží se hledat inspiraci ve svém dětství a chce stvořit něco krásného bez ohledu na úspěch a výši konta. Inspiraci, symbol kreativity představuje postava malé Alenky, kterou ale hned na začátku díla uvede do umělého spánku Alice – druhé Já po slávě prahnoucí a udržuje ji ve spánku až do konce opery. Alice – první Já, se ji snaží probudit, aby mohla zapojit do tvorby her fantazii a vzpomínky ze svého dětství (především postavy z pohádkové knížky Alenka v říši divů, které jsou součástí nově vznikající hry). Čím déle tvoří Alice hru, tím více je unavená a stírá se více hranice mezi realitou a snem. Přátelé, je to thriller, tak zde nebudu popisovat podrobně děj, potom byste z toho nic neměli.

Operu vytvořil čtyřčlenný tandem, Ivo Medek a Markéta Dvořáková psali hudbu, Anne Daschkey spolu se Sjaronem Minailo libreto. Rektor JAMU Ivo Medek (1956) zkomponoval více než padesát orchestrálních, komorních a multimediálních skladeb. Do jeho tvorby patří i opery, které tvoří většinou v týmu, jako například operu MrTvá? (operní halucinace ve 38 obrazech), kterou vytvořil s Markétou Dvořákovou (1977). Ta je nám operním milcům známá svojí Žirafí operou. Toto dílo se poprvé hrálo 10. listopadu 2002 ve Stavovském divadle v Praze (v rámci projektu Bušení na železnou oponu) a Alice in bed je jejich druhá společná opera. Anne Daschkey (1977) vystudovala v Amsterodamu filmová a divadelní studia na tamní univerzitě. Pracuje na volné noze pro různá média a společnosti jako textařka a zabývá se také překlady scénářů z angličtiny do němčiny. Sjaron Minailo vystudoval hudební a divadelní vědu na univerzitě v Amsterodamu a je operním režisérem a uměleckým ředitelem Studia Minailo v Amsterodamu, je autorem několika libret a námětů k operám.

Předehra byla taková…, až jsem se lekl, jaký to byl rachot. Na jeviště se k notebooku usadila hlavní představitelka tvůrčí „hodné“ Alice a začala pracovat na nové hře. Velmi jednoduchá scéna (Rocc) se skládala z dlouhého skleněného stolu, který zároveň sloužil i jako postel, ve které malou Alenku uspí. A na točně postavené tři velké otočné panely, které z jedné strany sloužily jako promítací plátno, na kterém běžel video záznam (velmi dobře zpracovaný Lukášem Medkem, v průběhu předehry jsme sledovali tvorbu počítačové hry a v průběh děje doplňovala videonahrávka celou scénu a zhmotňovali se před námi zajíčci, kocour Šklíba…). Z druhé strany panelů byla zrcadla, která odrážela realitu nebo vtahovala do snů? Já osobně považuji scénu a video, spolu s kostýmy (Rocc, Miroslav Sabo) za velmi zdařilé, a kdybych měl hodnotit jednotlivé součásti představení jako učitel ve škole, tak bych dal na vysvědčení za scénografii jedničku s hvězdičkou.

Já jsem byl samozřejmě zvědavý na pěvecké výkony. Nejvíce mě překvapila Gabriela Vermelho, taková to je hlasová kaskadérka a ještě k tomu hrála na housle, má příjemný hlas a zároveň je výbornou herečkou (nejlepší z dámské části obsazení). Hana Škarková hrála dominantní ženu v červeném kostýmu (Srdcová králova/nebo to byla typická česká managerka?) a stejně tak působil její silný tmavší soprán. Tereza Merklová Kyzlinková byla půvabná „hodná“ Alice, herecky víc operní než činoherní, hlas má velký, ale na můj vkus trochu ostrý, zvláště ve výškách a ve střední poloze trochu houká. Slyšel jsem ji zpívat poprvé a jsem zvědavý, jak budu její hlas vnímat, až ji uslyším v nějaké klasické operní roli, v současné době zpívá v Brně mimo jiných Lišku Bystroušku, Zerlinu, Paminu… Pánové byli takový průměr, ve kterém výrazně vynikal kontratenor Jan Mikušek. Čekal jsem trochu přiškrceného upískaného kontra-teroristu. Jaké bylo moje překvapení, když jsem slyšel krásný volný hlas, přechody ze střední polohy do výšek vůbec neznatelné a hlas byl v celém rozsahu znělý. Které divadlo bude dávat Ruslana a Ludmilu? Kontratenor na roli Ratmira, knížete Chazarského by tu byl. Tenorista Marek Olbrzymek s basistou Davidem Nyklem podali také dobrý výkon. Mám-li být upřímný, všechny jsem je obdivoval, zpívat moderní operu musí být jisto jistě pekelně těžký výkon a oni to zvládli na jedničku.

V opeře bývá často nějaké to taneční/baletní číslo, jako třeba slavnostní polonéza v druhém jednání Rusalky. A ani v opeře Alice in bed, tanec nechyběl. Celým představením nás provázel tanečník/králík Otakara Blahy, který byl takový bílý, s výrazným gestem, spíš než taneční výstupy to bylo pantomimické doplnění děje, které ovšem nerušilo. (Občas se ti tanečníci tak motají těm zpěvákům pod nohama…)

A ještě si pojďme říct něco málo ke hře orchestru. Tak k orchestru… v orchestřišti byli: klavír, preparovaný klavír, akordeon, kytara, violoncello, jedna flétna, druhá flétna, trombon a hodně, ale hodně moc bicích a k tomu samo sebou dirigent Ondrej Olos, který celou operu hudebně nastudoval. Hráli všichni statečně a jistě dobře, a pokud udělali hráči někde nějakou drobnou chybu, tak v té zvukově masivní vlně by stejně nikdo nic nepoznal.

Závěrem bych chtěl říct, že Brno opět mile překvapilo (tak klidně si říkejte, že jim nadržuji) a po skončení představení jsem se rozhodl, že i když jsem byl na začátku tak trochu zaskočený, že na to budu chtít jít minimálně ještě jednou. Pokud půjdete také, přečtěte si předem celý program, budete se lépe orientovat v ději, opera se zpívá v angličtině a sledovat titulky a zároveň děj je trochu náročné. Brňáci jen tak dál.

 

A toho Ruslana s tou Ludmilou zvažte, jo? A dirigovat by to mohla... však víte kdo je moje oblíbená dirigentka, že?