Moje setkání s uměním Edity Gruberové se odehrálo někdy
v polovině devadesátých let, takhle v neděli odpoledne.
V televizi dávali záznam představení Verdiho opery La Traviata
z Teatro La Fenice v Benátkách. Alibaba si uvařil kávu a usedl před
obrazovku v očekávání velkého umění. Verdiho nejhranější operu jsem už
znal z CD, znal jsem divadelní předlohu Alexandra Dumase ml., četl jsem
román i Annu Hostomskou, tudíž jsem přípravu nepodcenil a mohl jsem se naplno
oddat nádherné hudbě a zpěvu.
Představení bylo krásné (záznam vlastním na DVD a minimálně
jednou za měsíc si ho pouštím) ohromující pro mě byl zpěv představitelky
Violetty, hlavně ve třetím jednání… Edita Gruberová, koloraturní láska na celý
život. Samozřejmě, že jsem už před Traviatou jméno Edity Gruberové znal, slyšel
jsem v rádiu pár árií, ale to bylo všechno. Její hlas mně učaroval
natolik, že jsem hned v pondělí doslova a do písmene vtrhnul do prodejny
s CD a dožadoval jsem se jejího profilového alba (mám ho do dneška, Edita
Gruberová, Operatic Recital, Supraphon). A tam byly takové skvosty, Lucia di
Lammermoor, Maria Stuarda, I Puritani… samé nádherné věci. A co ona dokáže
s hlasem. Po poslechu CD jsem jejímu hlasu propadl úplně naplno.
Edita Gruberová se narodila 23. prosince 1946
v Bratislavě. Otec je původem Němec a matka Maďarka. Aby se otec zachránil
před odsunem, přijal slovenské občanství, ale později byl stejně
z politických důvodů vězněn. Edita Gruberová studovala nejprve na
bratislavské konzervatoři, kde byla její pedagožkou Mária Medvecká a následně
studovala na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Jejím debutem se
stala role Rosiny v opeře Lazebník sevillský ve Slovenském národním
divadle, ale stálé angažmá tam nezískala a tak přijala nabídku Státní opery
v Banské Bystrici.
V roce 1970 poprvé pohostinsky vystupuje ve Vídeňské
státní opeře v roli Královny noci, bylo to 7. února 1970. Její výkon byl
natolik ohromující, že ji okamžitě zajistil angažmá ve Vídni. Protože jí ale
komunistický režim stěžoval možnost dojíždět do Vídně, rozhodla se
k emigraci a 23. března 1971 definitivně opustila vlast.
 |
| Olympia 1969 Banská Bystrica |
Královnu
noci s úspěchem zpívala v roce 1973 i na festivalu v anglickém Glyndebourne a
rok později také v Salzburgu pod taktovkou Herberta von Karajana, ve Vídni, ale
dostávala spíš menší role. Průlomem pro její mezinárodní kariéru tak byla nová
vídeňská inscenace opery Richarda Strausse Ariadna na Naxu v roce 1976, v
níž pod vedením dirigenta Karla Böhma zazářila v roli Zerbinetty (již před tím
roli nastudovala pro starší vídeňskou inscenaci). Následovala vystoupení
v newyorské Metropolitní opeře, milánské La Scale, v Královské opeře
v Londýně, v Pařížské opeře, Bavorské státní opeře a v řadě dalších.
Její první vystoupení v Praze se uskutečnilo již v roce 1979 na
festivalu Pražské jaro. K příjezdu původně nedostala vstupní vízum, ale
vídeňský soubor pohrozil zrušením celého vystoupení, a tak mohla Zerbinettu
předvést i před českým publikem.
 |
| Královna noci 1970 debut ve Vídni |
V dalších
letech doplňovala svůj repertoár, nastudovala na 60 velkých rolí, převážně
koloraturních, nejvíce italského repertoáru verdiovského, ale i starších
autorů (Donizetti, Bellini aj.), a také mozartovské role. Sama si stanovila
hranice svého hlasového oboru hlavní rolí ve Verdiho Traviatě nebo Massenetově
Manon, které nepřekročila.
Ke svému
původu se hlásila i v době, kdy o ni československý stát zájem nejevil. Při
jednom silvestrovském uvedení operety Netopýr Johanna Strausse mladšího,
vysílaném v 70. letech televizí, přednášela ona i další pěvkyně slovenského
původu (Lucia Poppová) dialogy nikoli německy, ale v „bratislavském dialektu“.
Po pádu komunistického režimu opakovaně koncertovala v Československu a po
jeho rozpadu i v obou nově vzniklých státech.
 |
| Gilda E. Gruberova, L. Pavaroti |
Ve Vídni,
kde ztvárnila více na 45 rolí a vystoupila ve více než 600 představeních, je
čestnou členkou operního souboru. V současnosti tam i ve světě
s největší oblibou zpívá v koncertních provedeních oper, kde může
publiku „lépe zprostředkovat soustředění na hudbu“, od kterého při
jevištních uvedeních často odvádí pozornost scéna či režie.
 |
| Manon |
V
současnosti žije v Curychu, odkud se ale nezřídka vrací na návštěvy do
Bratislavy. Má dvě dcery, jejím prvním manželem byl hudební vědec Štefan Klimo.
Dcera Barbara Klimo se věnuje operní režii a v Brně v lednu 2014 premiérovali
její inscenaci opery G. Donizettiho Maria di Rohan. Nyní je jejím životním
partnerem rakouský dirigent Friedrich Haider, se kterým mj. často spolupracuje
na písňových recitálech.
Edita Gruberová se pro mě stala nejlepší světovou
koloraturní sopranistkou a jen tak nějaká ji nepřekoná. Já osobně ji mám
nejraději jako královnu Alžbětu v Donizettiho opeře Roberto d´Evereux. Vlastním
záznam této opery na DVD (Bavorská státní opera Mnichov) a kromě nádherného
zpěvu je Edita Gruberová mimořádně dobrá i herecky. Nebudu zde psát výčet rolí,
které jsem viděl, ve všech je excelentní, ale tři postavy jsou pro mě zásadní:
Violetta (La Traviata), Lucia (Lucia di Lammermoor) a zmíněná Alžběta, to jsou
její the best role (pro mě).
 |
| Roberto d´Evereux |
 |
| Roberto d´Evereux |
Žádné komentáře:
Okomentovat