Alibaba má rád operu: Alibabova operní bilance č. 5

středa 4. června 2014

Alibabova operní bilance č. 5

Gaetano Donizetti

Lucia di Lammermoor

Moravské divadlo Olomouc

(Moravské divadlo Olomouc)

Představení opery Lucia di Lammermoor bylo moje první setkání se souborem opery Moravského divadla v Olomouci. To jsem jako zanícený operní fanda začátečník, bydlící ve zcela neoperním městě, zajel do Hradce Králové, kam v rámci „Mezinárodního hudebního festivalu Hradec Králové“ zajelo hostovat výše zmíněné divadlo. Našel jsem schovanou vstupenku, přátelé, tehdy jsem zaplatil 50 Kč, to byla cena což?

Maria Kobielska

Tak ale hele to bylo moje osudové představení!

Já jsem se platonicky zamiloval do hlavní představitelky. Tehdy se psalo, že v Čechách je role Lucie neobsaditelná, že je po dobré koloratuře velká sháňka a ejhle, Olomouc si klidně nasadí Lammermoorku. Mohli si to dovolit, měli totiž Marii Tkadlčíkovou, v té době velikánský objev. Krásná, mladá, talentovaná pěvkyně si okamžitě podmanila hradecké publikum, její první výstup, recitativ a kavatina z prvního jednání „Ancor non giunse! Regnava in silenzio.“ bylo excelentní a diváci nedýchali, to bylo něco neuvěřitelného, lehký, ohebný, třpytivý, zvonivý, nosný… hlas, já nedýchal spolu s ostatními. A když přišla scéna šílenství a Luciina smrt „Il dolce suono.“ tak nezůstalo jediné oko suché. Já už jsem znal tuto scénu z CD s Lubou Orgonášovou, ale slyšet to naživo a ještě v tak excelentním podání, to bylo něco neuvěřitelného. Jak jsem psal, byl jsem mladý, zapálený operní fanoušek a tak jsem se odhodlal za každou cenu získat autogram Márie Tkadlčíkové a proto jsem se vydal do zákulisí (to jsem byl ale odvážný). Získal jsem ho! Umělkyně byla navíc milá a příjemná a krásná…

Doteď mám program s podpisem, dnes už hvězdy Národního divadla v Praze, schovaný a střežím ho jako oko v hlavě.

B. Smetana, Dvě vdovy (ND Praha) M. Kobielska

Od té doby jsem mapoval kariéru této mimořádné pěvkyně a vlastně mapuji stále, protože to je moje velmi oblíbená sopranistka, sice už nezpívá koloratury, zato je z ní nádherná Rusalka a Amelia a Mimi… A ještě prozradím, že díky Jarmile Cáskové-Malendové, jsem se s Marií setkal později vícekrát, poprvé to bylo v Olomouci u Jarmilky doma a vím i kdy to bylo přesně, 7. června 2002 v poledne, večer jsem šel na premiéru Verdiho Macbetha (o tom budu psát jindy). Do Olomouce jsem dorazil nějak k obědu, hned jak jsem dorazil do bytu, už mě paní Malendová čekala s kedlubnovým zelím a masem (fakt byla výborná kuchařka, stejně jako moje oblíbená dirigentka ZKP), tak jsem si sedl do kuchyně a cpal se dobrotou a moje hostitelka si odběhla do galerie (pro neznalé do obýváku), že tam jen něco dokončí a hned je zpět. Já si pochutnával na dobrém jídle a jen jsem zaslechl z vedlejší místnosti tlumené hlasy, pak hru na klavír a nějaký zpěv (paní Malendová často doma korepetovala se zpěváky, tak jsem si říkal, že asi ještě něco zkouší). Ani ne za deset minut ustala zpěv i hra na klavír a otevřely se dveře a do kuchyně vstoupila paní Malendová a s ní Maria Tkadlčíková. Přátelé, myslím, že kdyby mě někdo v ten moment natáčel na video, tak by vyhrál mezinárodní soutěž v humorném videošotu na téma záchvat překvapení s následky velkotrapasu. Já se totiž v ten moment překvapením zakuckal a rozkašlal, a to tak, že bylo zelí úplně