Alibaba má rád operu: Alibabova operní bilance č. 10

Jan Vacík, Eva Urbanová (ND Praha)

Bedřich Smetana
Dalibor

(Národní divadlo Praha)

Ó, jak blaze mi!
Již těla těžká schránka
volní duši mou.
Na lehkých mráčkách
povznáším se již vzhůru
a líbám krásné, zlaté hvězdy,
a tam, a tam jde on, Dalibor!

Toto jsou poslední slova, která zpívá umírající Milada, hlavní ženská hrdinka, ve třetím jednání opery Bedřicha Smetany Dalibor. Tuto operu jsem slyšel nespočetně krát, ale v divadle jsem ji zatím viděl jen třikrát a ani jedno představení žádná sláva. Proč nám modernizují opery? První představení bylo v Národním divadle v Praze a Dalibor se tam odehrával asi v současnosti, v prvním jednání, když předstupuje Milada před krále Vladislava a dvůr, aby vyprávěla, co strašného se stalo, byly na jevišti zapnuté počítače, králův dvůr vypadal jako porotci u soudu a král měl image současného soudce. Milada měla velmi nehezký růžový kostýmek (myslím skutečně současný kostýmek, sáčko a krátká sukénka). Dvůr a krále v saku bych snad překousnul, ale když na jeviště vstoupila Milada, měl jsem pocit, že není něco v pořádku a o to vtipněji vyzněla její první slova, která Milada v opeře zazpívá: „Můj duch se děsí, ňadra má se dmou, co dím, je pláč nad ztrátou ukrutnou.“ Vyděsili se všichni v hledišti, když jsme ten růžový přízrak spatřili a pozor, ono to pokračovalo. Král vyzve Miladu, aby vypověděla co se stalo. Na scéně byl malý, prosklený pultík jako u soudu, Milada k němu jako svědkyně přistoupila (vypadalo to, že publikum je rázem soudní dvůr), odložila si kabelku, sundala rukavice a spustila „Volám! Ó, mějte smilování.“ Diváci slitování měli a chudince Miládce tu hrůzu odpustili (tak mohl za to rejža, že), všichni zavřeli oči, aby si v duchu představili středověkou atmosféru, Miladu v renesančním kostýmu a krále s hermelínem a korunou na hlavě.

Eva Urbanová (ND Praha)

Milada pokračovala „Pohasnul den a v hradě vše blažilo se snem.“ Myslím, že jsme si všichni mysleli, že se nám to jenom zdá a máme strašidelný sen. Miladina scéna končí výkřikem „Dalibor! Dalibor!“ někteří diváci se odhodlali otevřít oči, sbor v ten okamžik zpívá „Soucit budí tento zjev.“ ti co otevřeli oči, se upřímně smáli, spáči udělali dobře, že se nechali unášet hudbou a ukolébat do jiné dimenze. Pan režisér J. A. Pitínský chtěl asi s dramatu vytvořit parodii, jak si to jinak vysvětlit. A to obsazení! Poprvé, 10. června 2001, nebyla vůbec slyšet Milada (lépe řečeno myslím, že Milada byla už za zenitem svých sil), král vypadal trochu komicky a Dalibor, no nic moc. Podruhé bylo lépe, Milada zpívala dokonale a její závěrečná slova před smrtí se krásně nesla v pianu divadlem, král byl majestátný nejen svým krásným barytonem, ale i zjevem a Dalibor? To byl asi velmi rychlý záskok. V druhém jednání je krásná árie žalářník Beneše „Třicet let tomu bude…“ na tuto árii vždy čekám s napětím a bohužel obojí obsazení v ND mě osobně zklamalo na celé čáře.

Hana Kostelecká (Moravské divadlo Olomouc)

Dalibor podruhé, Moravské divadlo Olomouc. Juchů, režie Michel Tarant, záruka středověké klasiky, hodně kouře, hodně řinčení mečů, ale to k Daliborovi patří. Kostýmy historizující, ah jaké blaho. Předehra, výstup sboru – někteří diváci ještě nereagují, já také ne, sboru většinou nebývá rozumět. Přichází Jitka a má začít zpívat „Opuštěného sirotka malého…“ Co to ta zpěvačka haleká? Vždyť má jiná slova! Nespletla si role a nezpívá text odjinud? To si mysleli diváci, hlavně ti starší, co znají Dalibora nazpaměť. Já byl poučený. Modernizace!!! Nový překlad libreta. Pavel Drábek nám to přebásnil asi proto, abychom tomu rozuměli. Hrůza, doufám, že tento překlad upadne v zapomnění. Jediná výhoda byli protagonisté, kteří výborně zpívali, Hana Kostelecká (Milada) wau, Rafael Álvarez (Dalibor, bylo úplně jedno, že mu nebylo rozumět) a překvapení v podobě Jiřího Přibyla (žalářník Beneš), taky wau. Uvidím já někdy klasického Dalibora? Divadla vzpamatujte se prosím. Díky.

Jan Ježek, Dana Burešová (ND Praha)

Ještě, že mám krásný komplet na CD s panem dirigentem Košlerem, Evou Urbanovou v roli Milady (to je její nejkrásnější role a nahrávka), Leo Marin Vodička zpívá Dalibora a Beneše zpívá pan Kalendovský (a ten je fakt super) a když zavřu oči, tak se můžu přenést do divadla, vidím jak v orchestřišti stojí moje nejoblíbenější dirigentka Zuzana Kadlčíková Pirnerová a diriguje (bude jednou stejně dobrá jako pan Košler), na jevišti je historizující dekorace, zpěváci mají adekvátní kostým, Hana Kostelecká zpívá standardní, zažitý text Ervína Špindlera (takže se „dmou ňadra“), Dalibora zpívá Richard Samek, krále Vladimír Chmelo, žalářníka Jiří Přibyl a Jitku Dana Burešová (tu mám moc rád). Obsazení máme a teď to divadlo…

Hlavní protagonisté představení, která jsem viděl v ND Praha.

V prvním sloupci je obsazení ze dne 10. června 2001 a v druhém z 25. ledna 2002.

Král Vladislav ....Roman Janál ...........Vladimír Chmelo

Dalibor ............Jan Vacík .................Valentin Prolat

Budivoj ............Pavel Červinka .........Pavel Červinka

Beneš ..............Luděk Vele ...............Bohuslav Maršík

Vítek ...............Jan Ježek .................Jan Ježek

Milada .............Eva Děpoltová ...........Jindřiška Rainerová

Jitka ................Dana Burešová ..........Liana Somič

Soudce ............Aleš Hendrych ...........Aleš Hendrych

Dirigent ...........Bohumil Kulínský .......Jan Chalupecký