Alibaba má rád operu: Jessye Norman (Hlas, pro který je třeba vlastnit zbrojní pas.)

Když jsem poprvé slyšel Jessye Norman zpívat (byla to opravdu shodou okolností Věc Makropulos z MET), byl jsem ohromen velikostí a sílou jejího hlasu a to jsem netušil, co všechno tento hlas zvládá. Říkám o ní, že je to pěvkyně, která má hlas na zbrojní pas. Okamžitě jsem se do ní zamiloval.

Řadí se mezi velmi významné dramatické soprány dvacátého a jednadvacátého stolení, je pěvkyní nejen operní, ale i recitálovou a za své umění byla mnohokrát oceněna mimo jiné i americkou cenou Grammy. Její jméno je spojováno především s wagnerovským repertoárem.

Norman se narodila 15. září 1945 v americké Georgii, její otec byl pojišťovací agent Silas Norman a matka byla učitelka na základní škole Janie Norman. Byla jednou z pěti dětí v rodině amatérských hudebníků, matka a babička hráli velmi dobře na klavír a její otec byl zpěvákem v místním sboru. Matka trvala na tom, aby Jessye chodila už v raném věku na klavír. Střední školu absolvovala ve svém rodném městě Augusta.

Pěvecký talent Jessye Norman se projevil už ve čtyřech letech, kdy zpívala v kostelech gospely. V devíti letech poprvé uslyšela operu a okamžitě se stala operním fanouškem. Nejraději poslouchala nahrávky Marian Anderson a Leontyne Price, které Norman označuje za své vzory. V 16 letech se Norman zúčastnila pěvecké soutěže ve Philadelphii, a i když nevyhrála, měla tato soutěž velký význam, díky ní totiž Jessye získala stipendium na Howard University ve Washingtonu. V průběhu studií zpívala v univerzitním sboru a jako sólistka v chrámu Sjednocené církve Krista. Zpěv studovala u Carolyn Grant. V roce 1966 vyhrála pěveckou soutěž, kterou pořádala Národní společnost pro umění a literaturu. Po absolutoriu v roce 1967 začala studovat postgraduálně na Peabody Conservatory v Baltimoru a poté na Michiganské univerzitě, kde získala v roce 1968 magisterský titul a jejími pedagogy zpěvu byli Elizabeth Mannion a Pierre Bernac.

Po promoci se Jessye Norman rozhodla (jako v té době mnoho mladých amerických hudebníků) odjet do Evropy a již v roce 1969 díky vítězství v pěvecké soutěži ARD v Mnichově získala tříleté angažmá v Deutsche Oper v Berlíně a debutovala rolí skutečně velkou, představila se berlínskému publiku jako Alžběta v opeře Richarda Wagnera Tannhäuser. Kritici v té době napsali o Norman že „je to největší hlas od doby kdy zpívala německá sopranistka Lotte Lehmann“.

Jessye Norman měla velké hlasové rozpětí, které zahrnovalo všechny ženské hlasové registry od hlubokého altu až po vysoký dramatický soprán a navíc byla jevištně mimořádně zajímavá, možná i pro svoji výšku a elegantní zjev. V Evropě zpívala v italských a německých operních produkcích. V roce 1970 debutovala ve Florencii v opeře G. F. Händela, Deborah. A o rok později, v roce 1971, také ve Florencii na Maggio Musicale, zpívala v opeře G. Meyerbeera Afričanka, roli otrokyně Seliky. V témže roce nazpívala hraběnku v opeře W. A. Mozarta Figarova svatba s BBC Orchestra pod vedením Colina Davise a tato nahrávka získala ocenění na Montreux International Record Award a Jessye Norman tak získala velké množství fanoušků po celém světě.

V roce 1972 zpívá Norman poprvé v milánské La Scale titulní roli ve Verdiho opeře Aida a v Královské opeře Covent Garden v Londýně roli Cassandry v opeře H. Berlioze Trójané. Londýn se stal pro Jessye domovem v letech 1975 až 1980, zpívala zde mnoho rolí a i nadále cestovala po Evropě s koncertními vystoupeními. Do Ameriky zavítala jen v roce 1976 a 1977 se svým recitálem a jinak nadále působila v Evropě a etablovala se v předních evropských operních domech a festivalech (Edinburghu, Salzburg, Aix-en-Provence). V rámci svých recitálu zpívala díla Mahlera, Wagnera, Schuberta a mnohých současných skladatelů, za což ji měli v oblibě kritikové. Nejvíce ceněná byla v sólovém partu oratoria F. Mendelssohna Elijah a C. Francka Les Béatitudes.

V říjnu 1980 zpívá ve Státní opeře v Hamburku titulní roli v opeře Richarda Strausse Ariadna na Naxu a v roce 1982 debutuje ve Spojených státech rolí Jocasty ve Stravinského opeře Oedipus Rex v Opera Company ve Filadelfii a tamtéž se představila také jako Dido v opeře H. Purcella Dido a Aeneas.

V roce 1983 debutuje Jessye Norman v Metropolitní opeře v New Yorku rolí Cassandry v opeře H. Berlioze Trójané. V osmdesátých letech byla nejvýše ceněnou dramatickou sopranistkou na světě. 21. ledna 1985 byla pozvaná, aby zpívala na druhé inauguraci amerického prezidenta Ronalda Regana, po velkých diskuzích tento úkol přijala a zpívala lidovou píseň „Simple Giffs“. V roce 1986 zpívala také na oslavě narozenin královny Alžběty II. a v roce 1989 byla pozvaná zazpívat francouzskou hymnu „Marseillaisu“ při příležitosti 200. výročí francouzské revoluce. V roce 1994, Norman zpívala na pohřbu bývalé první dámy Jacqueline Kennedy Onassis.

F. Poulenc, Lidský hlas, (Paříž 2002)

V průběhu své kariéry se Jessye nebála vystupovat i současných operách a tak v roce 1988 zpopularizovala operu o jednom jednání F. Poulenca, Lidský hlas, která vznikla na základě stejnojmenné divadelní hry Jeana Cocteaua. Další operou, které se stala propagátorkou a kterou proslavila, byla Schoenbergova opera Očekávání, která je také určená jen pro jeden ženský hlas. V roce 1989 tuto operu uvedla Metropolitní opera v dvojprogramu s Bartókovým Modrovousem, kde Norman zpívala náročnou roli Judith. Obě opery byly vysílány v přímém přenosu po celých Spojených státech.

L. Janáček, Věc Makropulos (MET 1996)

V roce 1996 zaznamenala Jessye Norman mimořádný úspěch ztvárněním hlavní role v opeře Leoše Janáčka Věc Makropulos, jednalo se o první uvedení této opery na scéně MET a diváci zahrnuli hlavní představitelku bouřlivými ovacemi. (V pozdějších obnovených premiérách se představily v roli Emilie Marty Catherine Malfitano a Karita Mattila.) Na konci devadesátých let začíná Norman koketovat s jazzovým zpěvem a v roce 2000 vydává CD s písněmi Michele Legranda. V posledních letech se často věnuje charitativním akcím.

Stěžejní role repertoáru Jessye Norman:

Aida, Aida (Verdi)
Ariadne, Ariadne auf Naxos (Richard Strauss)
Armida, Armida (Haydn)
Carmen, Carmen (Bizet)
Cassandra, Les Troyens (Berlioz)
Hraběnka, Fifarova svatba (Mozart)
Dido, Dido and Aeneas (Purcell)
Donna Elvira, Don Giovanni (Mozart)
Alžběta, Tannhäuser (Wagner)
Elle, La voix humaine (Poulenc)
Elsa, Lohengrin (Wagner)
Emilia Marty, The Makropulos case (Janáček)
Giulietta, The Tales of Hoffmann (Offenbach)
Jocasta, Oedipus rex (Stravinsky)
Judith, Modrovousův hrad (Bartók)
Kundry, Parsifal (Wagner)
Leonore, Fidelio (Beethoven)
Madame Lidoine, Dialogues of the Carmelites (Poulenc)
Salome, Salome (Richard Strauss)
Salome, Hérodiade (Massenet)
Santuzza, Cavalleria rusticana (Mascagni)
Selika, Afričanka (Meyerbeer)
Sieglinde, Die Walküre (Wagner)
Žena, Očekávání (Schoenberg)