Richard Wagner Bludný Holanďan

Opera Národního divadla v Brně si v loňském roce připomněla významné výročí Richarda Wagnera. 22. května 2013 to bylo přesně 200 let, co se skladatel narodil (22. května 1813, Lipsko – 13. února 1883, Benátky). Při této příležitosti se vedení divadla rozhodlo inscenovat jeho u nás nejhranější operu Bludný Holanďan. Premiéra se uskutečnila v budově Janáčkova divadla, 27. září 2013.

Já jsem viděl 5. reprízu 12. dubna 2014.

Operu o prokleté lodi psal Wagner na základě knihy Heinricha Herina Z pamětí svobodného pána Schnabelewopského, v níž je vzpomenuta i ona námořnická pověst o bludném Holanďanovi. Touto operou Wagner definitivně vykročil na cestu prokomponovaného hudebního dramatu, tolik typického pro jeho další tvorbu.

Brněnská opera má velmi dobrou pověst a hned předehrou nám dal dirigent (Jakub Klecker) najevo, že ani tento večer tomu nebude jinak. Nejsem žádný odborník, ale orchestr brněnské opery hraje velmi dobře, já osobně tvrdím, že je to náš nejlepší operní orchestr. Předehra byla velmi dramatická, a divadlem burácelo rozbouřené moře. V průběhu inscenace orchestr nepřekrýval zpěváky a jeho zvuk byl plastický.

Mimořádně zajímavá je v scéna. Trochu jsem byl sice po otevření opony šokovaný, na první pohled totiž působí dekorace studeně, technicky, ale musím smeknout klobouk před scénografem (Pavel Borák), protože vytvořil velmi proměnlivou scénu, navíc funkční, působivou, pro diváky mnohdy velmi efektní (pro účinkující myslím velmi nepohodlnou). Zvláště ve třetím jednání když z lodi bludného Holanďana vystupovaly přízraky mrtvých lodníků, mně běhal mráz po zádech.

Petr Čanecký oblékl Wagnerovu romantickou operu, do téměř civilních, současných oděvů. Senta má na začátku druhého jednání jednoduché bílé šaty, doplněné krvavě červeným šálem, ve kterých působí jako křehká dívka o které by si nikdo nemyslel, že bude schopná skočit do moře a obětovat svůj život pro neznámého cizince. Holanďan má červený oblek, to byl velký kontrast vedle Senty, ona v bílé vypadající jako bez života a mrtvý Holanďan v barvě životadárné krve, zajímavý efekt.  Erik má podivně omšelý šedivý oblek, není divu, že dala Senta přednost charizmatickému Holanďanovi, před šedou myší. Pane výtvarníku, kostýmy jsou krásné až na jeden. Sentina chůva Mary vypadá jako nějaká uklízečka. Proč?

 

Obsazení hlavních rolí bylo zajímavé. Holanďana ztvárnil Richard Haan, který je jeden z mála českých barytonistů, který může zpívat tuto roli, jeho hlas je znělý v celém rozsahu, má patřičnou tmavší barvu a je i mimořádně výborným hercem a navíc má i velké charizma. Je znát, že je Richard Haan miláčkem brněnského publika, zvláště dámské části, svědčil o tom častý potlesk na otevřené scéně a výkřiky bravo. V každé případě je to dle mého soudu v současné době nejlepší představitel Holanďana v Čechách. (Jak pak by se této role zhostil Jakub Kettner?)

Sentu zpívala Szilvia Rálik. Tato sopranistka je pro mě velmi rozporuplná. Před zhruba dvěma lety jsem ji slyšel zpívat čínskou princeznu Turandot a jsem rád, že jsem v té době nepsal blog, nebylo by to příjemné psaní, tehdy nebyla vůbec slyšet a když, tak jsem měl pocit, že křičí. Byl jsem tedy v očekávání, jak se popere s náročným Wagnerem a Sentou. Baladu o Holanďanovi v druhém jednání zpívala velmi opatrně, jakoby se šetřila, ale postupem času nám ukázala co má v hrdle. Její hlas postupně zněl velmi jistě, výšky nebyly ostré a v závěru už její hlas zaplňoval celé divadlo nádhernou barvou. Pro mě velmi milé překvapení a jsem zvědavý na její další role.

Erika zpíval tenorista Peter Svensson, asi spolehlivý tenor, jeho hlas se řadí do slabšího průměru, výšky dával, ale jeho herectví je trochu toporné. Jevhen Šokalo zpíval Dalanda výborně stejně tak i Petr Levíček kormidelníka a Marika Žáková chůvu Mary. Velkou pochvalu zaslouží sbormistr Pavel Koňárek. Sbor brněnské opery byl excelentní!

Režisér Roman Polák, odevzdal divákům skvělé představení. Je to strhující inscenace, ve které se stále něco děje a nenechá vás ani na minutu usnout.