Alibabova operní bilance č. 1., 2. a 3.

Maria Kobielska jako Rusalka (ND Praha)

Tak jsem si založil blog o opeře. Dlouze předlouze jsem o tom uvažoval až jsem tak učinil. Trvalo to tak dlouho hlavně z toho důvodu, že jsem přemýšlel, jakým směrem se bude ten můj blog ubírat. Rozhodně jsem nechtěl psát zdrcující kritiky a posílat operní zpěváky do důchodu, jak to dělají někteří čeští kritikové (nedávno jsem dva potkal v Brně, tak jsem zvědavý co budou psát), na jednoho mám vyloženě pifku (toho když potkám, tak bych se pral), před pár lety totiž v nejmenovaném divadelním čtrnáctideníku totálně rozcupoval inscenaci (mimochodem byla moc pěkná) a moji vůbec nejoblíbenější pěvkyni poslal do důchodu (by mě zajímalo jak by pan kritik zazpíval tak těžký part on), tak místo kritik budu psát svůj pohled na představení a zpěváky. (Moje nejoblíbenější dirigentko ZKP, není to náhodou už taky kritika?)

 

Magda Málková jako Turandot (Olomouc)

A budu tady psát o svých oblíbených zpěvácích, zpěvačkách a dirigentce mojí nejoblíbenější (nebojte se, já brzo napíšu něco i o nějakém tom pěvci, už jsem slyšel, že je to tady samá operní bohyně a kde jsou bohové? Děvčata dočkáte se, už mám rozpracovaného jednoho fakt krutě dobrého a fešného basistu). Jo a taky chci psát o svých oblíbených operách a to je právě to, proč jsem začal psát tento článek. Já jsem slyšel tolik oper, že nevím o které psát dříve a některé mám spojené i s velmi vtipnými zážitky, já když jdu do divadla na operu, tak se pokaždé něco přihodí (přitahuji trapasy nebo co). A tak si tady na blogu udělám takovou bilanci, seznámek, sumář, rekapitulaci, prostě souhrn všech oper, které jsem kdy viděl, slyšel i s nějakou tou mojí vzpomínkou, historkou, trapasem a ták...

 

 

 

 

La Bohéme 1992 ND Praha (N. Petrenko, M. Švejda)

1. Giacomo Puccini, La Bohéme (ND Praha) – to byla moje první opera, kterou jsem viděl na jevišti a řeknu vám, že byla jediná klika, že jsem už pár oper slyšel z CD a viděl v televizi, jinak bych se asi rozplakal nebo si myslel, že ND zkouší moji trpělivost, to byla La Bohéme z domova důchodců. Vedle mne sedící postarší dáma se dokonce dožadovala vysvětlení od uvaděčky, že proč zpívá Rudolfa starý, pupkatý a prošedivělý pán, který ve výškách rudne, a diváci mají strach, že místo Mimi skoná on. Tento rozhovor mě zaujal a byl jsem zvědavý, co uvaděčka odpoví. Tvářila se velmi erudovaně a s vážnou tváří a chladnou hlavou odpověděla „Madam, si zkuste sehnat tenora, co to zazpívá, každej by chtěl Pavarotiho, ale ten dnes neměl čas.“ dobře jí to uvaděčka nandala, paní jen zamrkala a rychle se vzdálila na toaletu. Přátelé nakonec skonala jen Mimi, Rudolf to přežil a diváci taky. Ještě, že to představení neviděl obávaný kritik. 

Marina Vyskvorkina jako Violetta (ND Praha)

2. Giuseppe Verdi, La Traviata (ND Brno) - snad žádný operní milec na světě nemůže nevidět, minimálně jednou za svůj operní život, tuto nejhranější operu G. Verdiho. To je skoro povinná „četba“ operních nadšenců. Já jsem viděl překrásnou inscenaci Zbyňka Srby v Brně a jel jsem na ni s mojí kamarádkou, která nikdy operu na živo neviděla a moc si to přála. Měla pravda trochu obavy, že krásnou mladou kurtizánu bude zpívat postarší, obtloustlá dáma s parukou a mladého Alfréda, nevzhledně vypadající, škrtící se tenor. Ale protože chtěla zažít ten pocit, že je v OPEŘE (aby se pak mohla chlubit) tak se odhodlala, že to všechno zvládne, kopla do sebe malého panáka slivovice a usedla do hlediště Janáčkova divadla.

 

Vladimír Chmelo

A co se dělo? Violeta byla mladá, krásná, štíhlá, elegantní a dobře zpívající pěvkyně (M. Vyskvorkina), Alfréd byl taky docela v pohodě, ale hlavně ve druhém jednání vstoupil na jeviště Alfrédův otec a moje kamarádka se okamžitě zamilovala. O přestávce si rychle spěchala koupit program, aby věděla kdo to je (stačilo se zeptat) a myslím, že od začátku třetího jednání čekala jen na moment, kdy na jeviště vstoupí opět Vladimír Chmelo. Návštěva opery dopadla dobře, kamarádka vypotřebovala všechny kapesníky, platonicky se zamilovala a od té doby chodí na La Traviatu docela pravidelně. Viděla někdy i jinou operu? Musím se jí zeptat.

3. Stanislaw Moniuszko, Halka -  (Moravské divadlo Olomouc) Jo jo, v Olomouci hrají i takovéto opery a dobře. Když jsem přijal pozvání na tuto velkou polskou operu, netušil jsem vůbec, do čeho jdu. Poctivě jsem nastudoval autorův životopis i obsah opery a poučen jsem vyrazil do Olomouce. Moravské divadlo mám vlastně hodně moc rád a to hned z několika důvodů, zaprvé tam dělají dobrou operu a především mě k tomuto divadlu a městu váže přátelství s báječnou osobou, která už bohužel není mezi námi. Byla to dlouholetá korepetitorka olomoucké operety paní Jarmila Cásková-Malendová.

Jarmila Cásková-Malendová

Vždy když jsme se setkali, tak jsme dlouhé hodiny rozmlouvali o opeře a o zpěvu nebo vaření (byla to mimořádně výborná kuchařka) a toho večera, když jsme měli jít spolu na Halku, tak jsme opět rozmlouvali a rozmlouvali, až jsme si uvědomili, že za pět minut začíná představení. Povídali jsme si u Jarmilky doma, naštěstí bydlela pár minut od divadla a tak jsem v ten večer uskutečnil můj nejrychlejší přesun do divadla, který jsem kdy zažil. Vstupní foyer jsme proběhli v takové rychlosti, že ani šatnářky nezaznamenali kdo je to zdraví, první co mě proletělo hlavou, bylo „Proč nejsou v šatně žádné kabáty?“ (bylo to myslím někdy v březnu) vběhli jsme do hlediště, já úplně zničený, zpocený a zadýchaný, paní Jarmilka jako dáma, která se právě vrátila z krátké procházečky (kdo jste ji znali, tak víte o čem mluvím) a v hledišti seděli cca tři lidi, myslel jsem si, že jsme přiběhli do divadla o hodinu dříve (i to se nám stalo), tak jsme se posadili a oba jsme kontrolovali hodinky, přátelé nespletli jsme se, jen co jsme dosedli, zhaslo se v hledišti, přišel dirigent, nás pět diváků zatleskalo (bouřlivý potlesk) a začali hrát. První jednání

Magda Málková jako Halka (MDO)

jsem vnímal až od půlky, čekal jsem, až mě doběhnou plíce, ale jinak to bylo krásné představení, skvělé výkony (Magda Málková v hlavní roli byla úžasná), hudba byla moc pěkná, Moniuszko mě mile překvapil, jen mně bylo líto účinkujících, že hrají před prázdným hledištěm, tak jsme se snažili s paní Jarmilkou vytvořit dojem vyprodaného sálu skandováním bravo a brava a tleskali jsme tak, že jsme po představení ledovali dlaně. (To bylo v Olomouci poprvé, co jsem zažil prázdné hlediště a taky naposledy.)

 

Verdiho operu "La Traviata" jsme viděli dne 3. května 2003 v tomto obsazení:
Violetta ........................Marina Vyskvorkina
Alfredo ........................Josef Kundlák
Giorgio Germont .........Vladimír Chmelo
Flora ...........................Jitka Zerhauová
Annina ........................Jana Iskrová
Gastone ......................Petr Levíček
Barone Douphol .........Jan Hladík
Marchese d Obigny ....Jiří Klecker
Dottor Grenvill ............Aleš Šťáva

Dirigent .......................Jaroslav Kyzlink



Ukázky z opery Halka

 

 

 

 

Vladimír Chmelo

Marina Vyskvorkina