Libuše Domanínská (klenot nejen Národního divadla)

Za pár dnů bude slavit krásné devadesáté narozeniny přední česká sopranistka, Libuše Domanínská. Moje setkání s touto pěvkyní se odehrálo, když jsem byl malý chlapec. Moje maminka má moc ráda operu a doma měla gramofonovou desku právě paní Domanínské, kterou si pouštěla hodně často a tak místo hitů let osmdesátých a tehdejších popových hvězd jsem doma poslouchal „Bídný ten poklad“ což je árie Abigail z druhého jednání Verdiho opery Nabucco nebo árii Butterfly „Jednoho dne zříme“ z druhého jednání opery G. Pucciniho Madame Butterfly. Onu gramofonovou desku, mám nyní ve sbírce já a tak si stále mohu připomínat nejen ty dvě krásné árie, které jsem zmiňoval, ale také Mařenku, Rusalku, Krasavu, Jenůfu, Katušku a Aidu, ve skvělé interpretaci Libuše Domanínské. Já se domnívám, že asi právě tato deska a konkrétně árie Abigail a tudíž i Libuše Domanínská mohou za to, že mám tak kladný vztah k opeře a to je důvod proč řadím paní Domanínskou mezi mé „operní divy“.

Libuše Domanínská se narodila 4. července 1924 (Brno-Královo Pole), vlastním jménem Libuše Klobásková, provdaná Vyčichlová, je operní pěvkyně, sopranistka lyrického a mladodramatického oboru s tvořivým, kultivovaným hlasem. Je známá ze svých četných koncertních vystoupení v Brně, Vídni, Praze a mnoha dalších měst i států. Ve Státním divadle v Brně hrála a zpívala 10 let, v opeře Národního divadla 35 roků. Nahrávky jejích písní jsou zachyceny na gramofonových deskách Supraphonu, v archivech Československého rozhlasu i televize. Umělecké jméno si zvolila podle Domanína na Moravě, rodiště svých rodičů a místa, kde se vdala.

Její pastorkyňa (Jenůfa) 1955

Oba rodiče pocházeli z Jižní Moravy, z Domanína. Svatbu měli v bzenecké sokolovně 16. července 1922. Otec František měl za sebou mnohaleté zajetí během 1. světové války, pracoval jako inspektor vinné kontroly. Maminka se jmenovala Marie, rozená Kolmašová. Měli spolu tři děti, Drahomíru (* 25. dubna 1923), o rok později Libuši a za dalších deset let i syna Zdeňka.

Jako dítě chodila do baletu, ráda recitovala a brzy měla možnost zpívat v rozhlase nebo v Lánech prezidentu Masarykovi. Naučila se hře na klavír. Na gymnasiu začala studovat v Košicích, kam se jejich rodina kvůli změně otcova zaměstnání na několik let přestěhovala. V Košicích získala první uznání a titul Košického skřivánka. Pak se rodina vrátila na Moravu a pokračovala ve studiu na gymnasiu v Brně. V tomto období ji základům zpěvu učila sopranistka Anna Hnátková, manželka vyučujícího profesora Hnátka. Gymnázium kvůli prospěchu v kvintě opustila.

V roce 1939 se pokusila dostat poprvé na brněnskou konzervatoř, kvůli věku přijata nebyla. Rok se učila základům zpěvu u paní Škárové a přihlásila se znovu. To jí bylo 16 let. Zde se jí v prvním ročníku ujala profesorka Hana Pírková (sopranistka z opery Státního divadla v Brně, zemřela roku 1944) a později profesor Bohumil Soběský. U něj studium v roce 1946 úspěšně zakončila. Později vzpomínala, že hodiny klavíru během studií na konzervatoři mívala v Janáčkově zahradním domku, ostatní předměty se přednášely v Orlí ulici, v budově bývalého kláštera.

Rusalka 1955

Během války, dne 15. března 1943 byla totálně nasazená v továrně v rakouském Neunkirchenu a ráda i zde zpívala tamním zajatcům a spolupracovnicím z celé Evropy. Směla odtud jezdit občas domů, do Domanína na dovolenou, za svým snoubencem, později manželem Jaroslavem Vyčichlem. Profesorka Pírková jí upravila učební program, aby nemusela studium na konzervatoři nastavovat. V roce 1944, v době kdy byla posluchačkou čtvrtého ročníku konzervatoře, jela se svým snoubencem do Prahy, kde měl maminku. Tehdy mu vyslovila svou touhu, dostat se do Národního divadla. Aby se dostala z nasazení v továrně, nabídl ji angažmá v divadle dirigent Jaroslav Vogel, jenže divadla nacisté uzavřeli a tak se raději vdala. Ráda na svatební obřad v Bzenci - (Husův sbor) vzpomínala, měla jej v uherskohradišťském černožlutém kroji.

Svatbou získala tak příjmení Vyčichlová. Když později při jednom z vystoupení, kde zpívala pod jménem Klobásková – Vyčichová zaslechla vůči jménu posměšky, rozhodla se vystupovat pod pseudonymem Domanínská. Pro něj se rozhodla proto, že se zde vdala a odtud pocházeli její rodiče.

Brno

Krátce po osvobození naší vlasti - 1. srpna 1945 podepsala smlouvu s brněnskou operou, kde působila v letech 1945 až 1954 a kde nastudovala a zpívala 40 různých rolí v 800 představeních. Ještě jako posluchačka konzervatoře měla na tamním jevišti 11. října 1945 své první pěvecké vystoupení v roli Blaženky ve Smetanově Tajemství. V té době soubor vedl Antonín Balatka a ředitelem divadla byl E. F. Burian. Tehdy se jmenovalo Státní divadlo, nyní Národní divadlo v Brně. Vystoupení nové zpěvačky kritika přijala velice příznivě ať již pro pěvecké kvality, tak její mladistvý vzhled. V té době již vystupovala jako Libuše Domanínská. Dne 7. června 1946 končila úspěšně studium na konzervatoři a zároveň měla absolventské vystoupení v roli Vendulky v Hubičce od Bedřicha Smetany. V závěru svých studií se jí věnovala profesorka, Marie Řezníčková, s níž často po dlouhé roky zpívala na pódiích. V roce 1945 Libuše absolvovala v brněnské opeře 21 vystoupení, mimo zmiňované Blaženky zpívala roli Terinky. Poslední "rozlučkovou" rolí v zaplněném brněnském divadle byla 16. dubna 1955 Rusalka od Antonína Dvořáka.

Věc Makropulos (Kristina) 1956 V. Kočí (Janek)

Národní divadlo v Praze

V roce 1955 byla v Brně operní hvězdou, později, v letech 1955 až 1990 hrála a zpívala v Praze, Národním divadle. Roku 1955 chystala opera Národního divadla zájezd vlakem do Moskvy a vedení souboru chtělo vycestovat a vystupovat v reprezentativním složení, proto se obrátili na Libuši Domanínskou s nabídkou jet s nimi. Bylo jí nabídnuto i stálé angažmá a i když se s Brnem loučila nerada, a mnozí přátelé jí odchod zazlívali, přijala jej. Na zájezdu v Moskvě zpívala v Její pastorkyni postavu Jenůfy v tamním divadle Stanislavského a Němiroviče-Dančenka. Tuto roli hrála také poprvé v lednu 1955 v samotném pražském divadle po návratu do Prahy. Přišla sem jako vyzrálá umělkyně a proto také zpívala hlavní role. Kritiky v tehdejším tisku byly vesměs velice příznivé.

Zahraničí

Se souborem opery Národního divadla začala jezdit po celém světě. Roku 1958 byla na Světové výstavě v Bruselu, také zpívala svou Jenůfu v Její pastorkyni. O rok později spolu s řadou sólistů absolvovala umělecký zájezd na Holandský festival. Zpívali v Amsterodamu, Rotterdamu a Haagu, ona sama svou roli v Kátě Kabanové. V roce 1960 vystoupila na Festivalu Jeana Sibelia ve finských Helsinkách a roku 1964 v Edinburghu. Byla hostem brněnského Státního divadla na jeho zájezdu v roce 1965 do Barcelony, a zpívala i v Lipsku (tehdy NDR). Účinkovala v roce 1968 na scénách v italských městech Reggio Emilia, Bologna a Brescia. Ještě téhož roku pak zpívala Káťu Kabanovou se souborem ND v Teatro Colón v Buenos Aires, v roce 1969 byla hostem v Gentu a Bruselu. Zahraničních vystoupení absolvovala velice mnoho.

Acis a Galatea (Galatea) 1959

Zvláštní epizodou její života bylo časté hostování ve Vídni. Poprvé na scéně Volksoper zpívala v němčině roku 1959 roli Abigail v opeře Nabucco od G. Verdiho, kterou jí nabídl (ač ji neznal) italský dirigent Arteo Quardi. Po úspěšném vystoupení a příznivých kritikách v rakouském tisku sem jezdila zpívat tuto roli až do roku 1964, měla zde téměř stovku repríz.

V letech 1974 až 1978 učila mladé zpěvačky na pražské konzervatoři.

V archivech Československého rozhlasu je uschováno přes 80 nahrávek pořízených v letech 1948 až 1979. Jsou mezi nimi záznamy z vystoupení Státního divadla v Brně či Národního z Prahy, během nichž měla svůj výstup, jiné nazpívala sólově pouze pro rozhlas. Káťu Kabanovou pro brněnský rozhlas nazpívala rok před prvním vystoupením v divadle. Vystoupení byla zpočátku pouze "živá", až později ze záznamů. Uschované archivní snímky jsou skladby od 44 autorů z celého světa a jsou mezi nimi tytéž písně nazpívané v různém období její kariéry.

Don Carlos (Alžběta z Valois) 1960

Libuše Domanínská nazpívala za českou herečku Janu Rybářovou roli Jitky ve filmovém zpracování opery Dalibor z roku 1956. Byla historicky první operní pěvkyní (25. února 1955) na obrazovce Československé televize, v přímém přenosu z Rudolfina v Praze. O rok později v živém vysílání ČT zpívala roli Giulietty od J. Offenbacha.

Vystoupení Libuše Domanínské jsou zachycena na 28 gramofonových deskách vydaných Supraphonem. Jsou na nich zaznamenány písně v doprovodu různých orchestrů (např. Studiový orchestr Československého rozhlasu, Orchestr Národního divadla, Orchestr Smetanova divadla, FOK, Státní filharmonie Brno), některé jsou studiové nahrávky, jiné záznamy divadelních vystoupení, či pořízené bez přítomnosti posluchačů.

V prosinci 1956 obdržela vyznamenání Za vynikající práci, roku 1966 získala titul zasloužilá umělkyně a nejvyšší vyznamenání – titul národní umělkyně převzala 30. dubna 1974.

Při udělování Cen Thálie od Herecké asociace v roce 1997 za předcházející rok získala toto ocenění v oboru Opera v kategorii Za celoživotní mistrovství.

Piková dáma (Elisa) 1963

Repertoár

Při volbě svého repertoáru upřednostňovala skladby od Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka a Leoše Janáčka, zpívala své role i v operách jiných autorů, v různém nastudování, na scénách mnoha divadel.

Stěžejní role Libuše Domanínské:

B. Smetana, Tajemství (Blaženka) zpívala poprvé v Brně v roce 1945.

A. Dvořák, Jakobín (Terinka) zpívala poprvé v Brně v roce 1945.

B. Smetana, Hubička (Vendulka) poprvé v Brně roku 1946.

B. Smetana, Prodaná nevěsta (Mařenka) poprvé v Brně roku 1946.

Giacomo Puccini Gianni Schicchi (Lauretta)

Georges Bizet Carmen (Micaela)

Giacomo Puccini Madama Butterfly (Čo-Čo-San)

Bedřich Smetana Libuše (Krasava)

Bedřich Smetana Dvě vdovy (Anežka)

Antonín Dvořák Rusalka (Rusalka) poprvé v Brně roku 1947.



Káťa Kabanová 1964

Giacomo Puccini Bohéma (Mimi)

Charles Gounod Faust a Markéta (Markéta)

Wolfgang Amadeus Mozart Figarova svatba (Hraběnka)

Bedřich Smetana Braniboři v Čechách (Ludiše)

Antonín Dvořák Dimitrij (Xénie)

Michail Glinka Ruslan a Ludmila (Gorislava)

Modest Musorgskij Boris Godunov (Xénie)

Její pastorkyňa (Jenůfa), I. Žídek (Laca Klemeň) 1969

Leoš Janáček Její pastorkyňa (Jenůfa)

Leoš Janáček Káťa Kabanová (Káťa)

Leoš Janáček Výlety pana Broučka (Málinka/Etherea/Kunka)

Bedřich Smetana Čertova stěna (Katuška)

Antonín Dvořák Čert a Káča (Káča)

Josef Bohuslav Foerster Eva (Eva)

Bohuslav Martinů Hry o Marii (Mariken z Niměgue)

Giuseppe Verdi Othello (Desdemona)

Giuseppe Verdi Nabucco (Abigail)

Wolfgang Amadeus Mozart Così fan tutte (Fiordiligi)

Richard Strauss Elektra (Chrisosthemis)

Carl Maria von Weber Čarostřelec (Agáta)

Richard Wagner Valkýra (Waltraute)

Petr Iljič Čajkovskij Piková dáma (Eliza)

Čert a Káča (Káča) 1966

 Foto: archiv Národního divadla v Praze, Jaromír Svoboda

 

 

Libuše Domanínská

 

Profilové CD, které vydal Radioservis