Alibabova operní bilance č. 6

Leoš Janáček

Její pastorkyňa

(ND Praha)

L. Janáček, Její pastorkyňa (Helena Kaupová, Jan Vacík)

A víte co, Janáček je nejlepší skladatel všech dob a klidně si říkejte, co chcete a klidně si můžete napsat pod článkem dole nějaký komentář, ale stejně neodvolám, Janáček je nejlepší! A zrovna Její pastorkyňa je jeho druhou nejlepší operou v pořadí. Která je první už jistě víte. A protože jsem se rozhodl, že uvidím všechny opery mistra Janáčka na jevišti, tak jsem neváhal zajet do Prahy, do Zlaté kapličky, na toto sociální drama dle hry Gabriely Preissové. V době kdy jsem jel na Její pastorkyňu jsem byl skoro hodně zkušený operní nadšenec, a ač jsem neviděl ani neslyšel celou operu před mojí návštěvou divadla, znal jsem alespoň některé části („To je maminčina jizba.“ modlitba Jenůfy z druhého jednání a především árii Kostelničky „Co chvíla“ a tato árie je moje hodně moc oblíbená).

Představení, o kterém píšu, režíroval Josef Průdek a kostýmy vytvořil Jan Skalický a vše

L. Janáček, Její pastorkyňa (Jan Vacík, Helena Kaupová)

uzavřela funkční a jednoduchá scéna Petra Peřiny. Tato inscenace pro mě byla zatím nejlepší a nejsrozumitelnější Její pastorkyňa. Důležité byly hlavně výkony pěvců a bez diskuze to byla produkce, kterou jen tak nějaká jiná nepřekoná, protože obsazení, které jsem měl, bylo naprosto hvězdné, že by i MET bledla. A já až s odstupem zjišťuji, jaké hvězdy se to v záři reflektorů potily. Největší aplaus sklidila představitelka Kostelničky a nejenom na závěrečné děkovačce, ale tehdy jsem poprvé a zatím naposledy zažil frenetický potlesk a výkřiky „brava“ na otevřené scéně po árii „Co chvíla“. A že jsem slyšel a viděl v této roli později i Evu Urbanovou, Anju Silju.

Jindřiška Rainerová

Do divadla jsem nesl obří kytici, která byla fakt objemná a byla určená naší (dle mého soudu) nejlepší tetce Kostelničce té doby a mojí nejoblíbenější mezzosopranistce Jindřišce Rainerové (taky o ní budu psát samostatně), která nepřekonatelně zpívala nejen árii „Co chvíla“, celé druhé jednání bylo ohromné a když na závěr Kostelnička/Rainerová vykřikla „Jako by sem smrt načuhovala.“ tak mně přeběhl mráz po zádech, wau. Jo jinak s tou kytkou byl velký problém, protože byla opravdu veliká a paní, která má v divadle flóru pro umělce na starosti, neměla tak velkou vázu a musela použít kbelík, který přinesl požárník a ten se zase divil, že někdo nosí tak objemné roští a že kvůli tomu taky může vyhořet dovadlo, protože mu bude v případě potřeby chybět kbelík, ve kterém je kytka a čím jako bude hasit. Uf, divadlo stojí dál.

 

Představení se konalo 24. dubna 2004 a obsazení bylo následující:

Stařenka Buryjovka .......Libuše Márová (to byla kdysi velká hvězda, zpívala i v zahraničí)

Laca Klemeň .................Štefan Margita (tak co napsat, že)

Števa Buryja ..................Aleš Briscein (debut v této roli)

Jenůfa ...........................Helena Kaupová
                            (proč musejí skvělé zpěvačky zpívat v zahraničí a   tady je nikdo nechce?)

Kostelnička ....................Jindřiška Rainerová (jo a byla naprosto skvělá i jako Milada)

Rychtář ...........................Antonín Švorc

Rychtářka .......................Daniela Šounová-Brouková

Karolka ...........................Pavla Vykopalová
                               (poprvé zpívala tuto roli v ND a dnes je skvělá třeba jako Rusalka)

Představení řídil ..............Jan Chalupecký

Leoš Janáček, Její pastorkyňa (ND Praha)

 

Fotografie jsou z archivu Národního divadla v Praze z představení 13. 4. 1997.

"Co chvíla" Naděžda Kniplová, nahrávka z roku 1964, Národní divadlo Praha.